Zaniklý třemešenský zámek

Zaniklý třemešenský zámek

Historie posledního českého úkrytu J. A. Komenského

Zámek

„Zámečku, na kterém psal Komenský nejznamenitější svoje dílo, dnes už ve Třemešné nenaleznete; stával proti nynější ville paní Miloslavy Lohařové, na východním konci vsi, u potoka Netřeby nedaleko myslivny, která zbyla ze starých, zašlých dob, ovšem přestavěná, a byl rozbořen r. 1865.“

Jan Pán, brožurka Bílá Třemešná, 1929

Z

Jméno obce Bílá Třemešná (latinsky Stremen) je odvozeno od střemchy a její přívlastek od bílého pískovce, který je typický pro zdejší oblast. Nejstarší dochovaná historická zmínka o obci je z roku 1238, kdy ji v závěti spolu s dalšími vesnicemi odkázal královský číšník Zbraslav z Vchynic své manželce Domaslavě.

Znak obce Bílá Třemešná
Znak obce Bílá Třemešná
První písemná zmínka o Bílé Třemešné (zdroj kniha Bílá Třemešná)
První písemná zmínka o Bílé Třemešné (zdroj kniha Bílá Třemešná)

Třemešenskou tvrz v 15. století získali vladykové Třemešští ze Železna. Posledním z nich byl rytíř Budivoj, jeho podobu připomíná u kostela zachovaný náhrobek z roku 1578, kdy nešťastnou náhodou zahynul pádem z koně. Jeho smrtí skončilo jedno a půl století působení rodu vladyků ze Železna v Bílé Třemešné. Budivojovi potomci Kateřina, Salomena a pohrobek Jan Přech přišli také o matku a po deseti letech zemřel jejich strýc a poručník Konrád Třemešský. Děti zůstaly v péči babičky Salomeny Rašínové z Valdštejna, ta nakonec obě tvrze po jejich otci, Bílou Třemešnou a Borek u Žirče, prodala v r. 1594 Adamu Zilvarovi ze Silberštejna.

Znaky erbovních držitelů Bílé Třemešné
Znaky erbovních držitelů Bílé Třemešné
Erb Třemešských ze Železna (zdroj kniha Bílá Třemešná)
Erb Třemešských ze Železna (zdroj kniha Bílá Třemešná)
Náhrobník rytíře Budivoje Třemešského (foto Ctibor Košťál)
Náhrobník rytíře Budivoje Třemešského (foto Ctibor Košťál)
Kostel sv. Jakuba Staršího v Bílé Třemešné (foto Jan Frýzl)
Kostel sv. Jakuba Staršího v Bílé Třemešné (foto Jan Frýzl)

Adam Zilvár ze Silberštejna a Pilníkova (1548 - 1597), pán Žirče, rytíř a krajský hejtman, byl ženatý s Annou Griespekovou z Griespachu. V roce 1580 dědil po strýci Karlu Zilvárovi Žireč. O rok později se část tvrze zřítila do Labe a manželé ji nechali obnovit. Finančně podporoval tiskaře Daniela Adama z Veleslavína. Třemešenskou tvrz koupil v roce 1594 a přestavěl ji na renesanční zámek. Užíval ho ale jen tři roky, zemřel v roce 1597. Bílou Třemešnou tak zdědil syn Adam, Žireč mladší syn Jan. Vdova se dvěma syny a dvěma dcerami mu nechala v kostele v Žirči zhotovit náhrobek, ale protože byl protestantem, jezuité ho později odstranili a rozbili. V roce 1599 se s dětmi na půl roku uchýlila na zámek Žacléř. Anna z Griespachu zemřela v roce 1602, pochovaná byla jako její muž ve Vlčicích.

Adam Zilvár (1581 - 1652) vyrůstal v Žirči, na zdejším zámku se v roce 1603 oženil s Hedvikou z Cedlic. Ta byla dcerou Zikmunda z Cedlic, císařského rady a slezského komorního prezidenta. Manželé žili na zámku v Bílé Třemešné, který A. Zilvár v roce 1597 po otci zdědil. Na třemešenském zámku se v roce 1609 provdala Adamova sestra Jana Zilvárová za Zikmunda z Cedlic. Ve stejném roce Adam Zilvár zdědil po Beatrix Eleonoře Zilvárové ze Silberštejna vlčický zámek, kam se s manželkou přestěhovali. Součástí zámku byla knihovna, kterou sám aktivně rozšiřoval a v roce 1614 ve Vlčicích zřídil vlastní tiskárnu, ze které se zachovalo šest tisků. V roce 1616 zemřela jeho žena Hedvika při porodu. Roku 1619 zámek ve Vlčicích vyhořel. V tom roce se Adam Zilvár oženil ve Vrchlabí s Rozinou Miřkovskou, syn Vilém Adam se narodil v r. 1621 a další rok Jan Adam. Pro aktivní účast na stavovském povstání mu byla v roce 1622 zkonfiskována většina majetku včetně Bílé Třemešné a Vlčic. Knihovna ve Vlčicích mu zůstala, v roce 1627 ji přestěhoval patrně do Slezska. Krátce předtím v ní J. A. Komenský objevil německý pedagogický spis Eliáše Bodina Didactica oder Lehrkunst z roku 1621, který ho inspiroval k napsání České Didaktiky.

Zivárové drželi Bílou Třemešnou v letech 1594 - 1622 (foto kniha Bílá Třemešná)
Zivárové drželi Bílou Třemešnou v letech 1594 - 1622 (foto kniha Bílá Třemešná)
Adam Zilvár (1548 - 1597) přestavěl třemešenskou tvrz na renesanční zámek (obraz od Vladimíra Holmana, sbírka OÚ Bílá Třemešná)
Adam Zilvár (1548 - 1597) přestavěl třemešenskou tvrz na renesanční zámek (obraz od Vladimíra Holmana, sbírka OÚ Bílá Třemešná)
Zámek Bílá Třemešná (kresba Vladimíra Holmana podle uchovaného modelu)
Zámek Bílá Třemešná (kresba Vladimíra Holmana podle uchovaného modelu)
Renesanční kachel s portrétem Filipa I. Hesenského, nález v místech zaniklého zámku v Bílé Třemešné
Renesanční kachel s portrétem Filipa I. Hesenského, nález v místech zaniklého zámku v Bílé Třemešné
Renesanční kachel z dílny Adama Špačka (1531 - 1572), nález v místech zaniklého zámku v Bílé Třemešné
Renesanční kachel z dílny Adama Špačka (1531 - 1572), nález v místech zaniklého zámku v Bílé Třemešné
Adam Zilvár (1548 - 1597) zdědil Žireč po strýci Karlu Zilvárovi v roce 1580
Adam Zilvár (1548 - 1597) zdědil Žireč po strýci Karlu Zilvárovi v roce 1580
Okenní terče ze žirečského zámku z r. 1588 s erby Adama Zilvára (1548 - 1597) a Anny z Griespachu (foto Národní muzeum)
Okenní terče ze žirečského zámku z r. 1588 s erby Adama Zilvára (1548 - 1597) a Anny z Griespachu (foto Národní muzeum)
Pomník připomínající Adama Zilvára se Silberštejnu v Žirči (foto Petr Honsnejman)
Pomník připomínající Adama Zilvára se Silberštejnu v Žirči (foto Petr Honsnejman)
Alianční erb jeho syna Adama Zilvára (1581 - 1652) a Hedviky z Cedlic (†1616), nalezený v Bílé Třemešné (foto Ctibor Košťál)
Alianční erb jeho syna Adama Zilvára (1581 - 1652) a Hedviky z Cedlic (†1616), nalezený v Bílé Třemešné (foto Ctibor Košťál)
Zámek ve Vlčicích
Zámek ve Vlčicích

 V roce 1622 prodala královská komora Bílou Třemešnou Albrechtovi z Valdštejna (1583 - 1634). Ten dal v roce 1624 třemešenský statek do užívání Jiřímu Sadovskému ze Sloupna.

Albrecht z Valdštejna (1583 - 1634), český šlechtic, vlastnil Bílou Třemešnou od roku 1622
Albrecht z Valdštejna (1583 - 1634), český šlechtic, vlastnil Bílou Třemešnou od roku 1622
Albrecht z Valdštejna, vojevůdce třicetileté války a politik, jedna z nejvlivnějších osobností tehdejší Evropy. Skupoval pobělohorské konfiskáty (včetně Bílé Třemešné) a v severovýchodních Čechách z nich vytvořil frýdlantské vévodství.
Albrecht z Valdštejna, vojevůdce třicetileté války a politik, jedna z nejvlivnějších osobností tehdejší Evropy. Skupoval pobělohorské konfiskáty (včetně Bílé Třemešné) a v severovýchodních Čechách z nich vytvořil frýdlantské vévodství.
Frýdlantské vévodství Albrechta z Valdštejna (včetně Bílé Třemešné) v roce 1634
Frýdlantské vévodství Albrechta z Valdštejna (včetně Bílé Třemešné) v roce 1634
V Bílé Třemešné nalezený fajánsový talíř s erbem Albrechta z Valdštejna
V Bílé Třemešné nalezený fajánsový talíř s erbem Albrechta z Valdštejna
Mince Albrechta z Valdštejna - zlatý desetidukát z mincovny Jičín z roku 1631 se v r. 2022 vydražil za 10,5 milionu korun (zdroj artplus.cz)
Mince Albrechta z Valdštejna - zlatý desetidukát z mincovny Jičín z roku 1631 se v r. 2022 vydražil za 10,5 milionu korun (zdroj artplus.cz)

Jiří Sadovský ze Sloupna (1580 - 1640) byl hejtman Královéhradeckého kraje a mecenáš Jednoty bratrské. Za aktivní účast na stavovském povstání byl odsouzen ke ztrátě dvou třetin svého jmění, byly mu zabrány statky Sadová a Žíželeves a za zbylou třetinu mu postoupil Albrecht z Valdštejna jako léno Bílou Třemešnou, Velehrádek a Červené Poličany. Jeho první manželkou byla Eva z Lokšan (1617). V Třemešné žil od 27. 2. 1624 se svými syny Václavem Ferdinandem, Janem Jiřím a Petrem Bohuslavem. Znovu se oženil s Ester Vchynskou z Vchynic a Tetova na jaře 1626 v Brandýse nad Orlicí. Jiří Sadovský od podzimu 1626 na zámku v Bílé Třemešné poskytl útočiště J. A. Komenskému a dalším pronásledovaným českým bratřím, o něco dřív se sem uchýlil i Komenského tchán Jan Cyrill s manželkou. Počátkem února 1628 nakonec všichni i s rodinami odešli do exilu.

Jiří Sadovský ze Sloupna žil v Bílé Třemešné od února 1624 do února 1628 (foto Velký erbovník)
Jiří Sadovský ze Sloupna žil v Bílé Třemešné od února 1624 do února 1628 (foto Velký erbovník)
Jiří Sadovský a Eva z Lokšan měli 4 syny – Bedřicha Jaroše (1613-1616), Václava Ferdinanda (1614-1656), Jana Jiřího (†1658) a Petra Bohuslava (1617-1634). Eva z Lokšan zemřela 10.11.1617, s Bedřichem Jarošem měli náhrobníky v Žíželevsi
Jiří Sadovský a Eva z Lokšan měli 4 syny – Bedřicha Jaroše (1613-1616), Václava Ferdinanda (1614-1656), Jana Jiřího (†1658) a Petra Bohuslava (1617-1634). Eva z Lokšan zemřela 10.11.1617, s Bedřichem Jarošem měli náhrobníky v Žíželevsi
Ester Vchynská z Vchynic a Tetova (1583 – 1630) byla ženou Jiřího Sadovského od roku 1626
Ester Vchynská z Vchynic a Tetova (1583 – 1630) byla ženou Jiřího Sadovského od roku 1626
19. 3.1624, Praha - Jiří Sádovský ze Sloupna, který koupil od Albrechta z Valdštejna statky včetně Bílé Třemešné a zůstal mu dlužen 8.000 říšských tolarů, zavazuje se tuto částku uhradit do sv. Jiří 1631 (zdroj Národní archiv Praha)
19. 3.1624, Praha - Jiří Sádovský ze Sloupna, který koupil od Albrechta z Valdštejna statky včetně Bílé Třemešné a zůstal mu dlužen 8.000 říšských tolarů, zavazuje se tuto částku uhradit do sv. Jiří 1631 (zdroj Národní archiv Praha)
Pečeť a podpis Jiřího Sadovského na listině pro Albrechta z Valdštejna z 1. 6. 1628, uložené v SOA v Mnichově Hradišti (zdroj Studie Muzea Kroměřížska ‘83)
Pečeť a podpis Jiřího Sadovského na listině pro Albrechta z Valdštejna z 1. 6. 1628, uložené v SOA v Mnichově Hradišti (zdroj Studie Muzea Kroměřížska ‘83)
Jan Amos Komenský, 1592 - 1670 (malíř Juriaen Ovens, Rijksmuseum Amsterdam)
Jan Amos Komenský, 1592 - 1670 (malíř Juriaen Ovens, Rijksmuseum Amsterdam)
Komenský se loučí s vlastí (Josef Mathauser)
Komenský se loučí s vlastí (Josef Mathauser)
Loučení s vlastí (Felix Jenewein)
Loučení s vlastí (Felix Jenewein)

Valdštejn předal opuštěné třemešenské panství Ladislavu Lickovi z Rýzmburka, synovi Adama Lva Licka. Lickové z Rýzmburka patřili k nejstarším českým rodům. Adam Lev Licek (1589 - 1620) se přátelil s Albrechtem z Valdštejna už od mladých let, prošli spolu mnohými bojišti. V roce 1609 koupil hrad Pernštejn, s Esterou rozenou Žejdlicovou ze Šenfeldu (1631) měl dvě děti, Ladislava a Annu Marii. V r. 1620 přišel o život a Valdštejn byl na žádost vdovy a sirotků jmenován v r. 1622 jejich poručníkem. Ladislava dal studovat, přijal ho jako páže ke svému dvoru, později ho povýšil na hejtmana a ustanovil nejvyšším komorníkem nad stříbrem. V roce 1628 mu předal statek Bílou Třemešnou. Ladislav Licek však v listopadu 1632 v Jičíně zemřel a Třemešnou po něm zdědila jeho sestra Anna Marie Licková. Ta byla komorní dámou Valdštejnovy druhé manželky, kněžny Isabelly z Harrachu. Po zavraždění Valdštejna v roce 1634 zůstala Třemešná v držení Licků. Anna Marie Licková se provdala za Václava Macáka z Ottenburku, v roce 1645 se jim narodil syn Jiří, o rok později ale zemřela.

Erb Licků z Rýzmburka (zdroj Velký erbovník)
Erb Licků z Rýzmburka (zdroj Velký erbovník)
Adam Lev Licek z Rýzmburka koupil hrad Pernštejn roku 1609 (podoba hradu ze 16. století, zdroj pernstejnsko.cz)
Adam Lev Licek z Rýzmburka koupil hrad Pernštejn roku 1609 (podoba hradu ze 16. století, zdroj pernstejnsko.cz)
Alianční erb Adama Lva Licka a Estery Žejdlicové ze Šenfeldu - rodičů Ladislava a Anny Marie Lickových, kteří byli majiteli Bílé Třemešné (foto František Bednář)
Alianční erb Adama Lva Licka a Estery Žejdlicové ze Šenfeldu - rodičů Ladislava a Anny Marie Lickových, kteří byli majiteli Bílé Třemešné (foto František Bednář)

Václav Macák z Ottenburku (1650) pocházel z Opavy. Jeho dědeček Daniel Macák (1600), zastávající funkci purkmistra, byl roku 1580 povýšen do šlechtického stavu, přičemž obdržel přídomek z Ottenburku. Získal Otice (Ottendorf) a koupil statky Velké Hoštice, Kravaře a Kouty. O prestiži rodu vypovídá skutečnost, že jeho členové mají náhrobníky v opavské katedrále Nanebevzetí Panny Marie. Václav Macák byl synem Jakuba Macáka (1609) a Salomeny Pelhřimovny, měl sestru Zuzanu. Do Bílé Třemešné přišel v roce 1641, jeho ženou se stala Anna Marie Licková z Rýzmburka. O rok později mu byl potvrzen šlechtický stav a obdržel nový znak. Syn Jiří se narodil v roce 1645, o rok později ale Anna Marie zemřela. V roce 1646 zdědil po manželce Bílou Třemešnou, znovu se oženil s Marií Magdalenou Salomenou Bukovskou z Neudorfu a v květnu koupil od Jana Matyáše hraběte Gallase Sadovou, Klenice, Sovětice a Dub. V roce 1650 však zemřel. Jeho vnuk František Antonín (nar. 1667), kterého nepoznal, byl později starostou Hostinného.

Václav Macák z Ottenburku po manželce Anně Marii Lickové zdědil roku 1646 Bílou Třemešnou, jeho další ženou byla Marie Salomena Bukovská (foto Velký erbovník)
Václav Macák z Ottenburku po manželce Anně Marii Lickové zdědil roku 1646 Bílou Třemešnou, jeho další ženou byla Marie Salomena Bukovská (foto Velký erbovník)
Václav Macák z Ottenburku a jeho manželka Marie Salomena Bukovská z Neudorfu kupují v r. 1646 statek Sadová, Urbář panství Sadová z r. 1690 (zdroj Jiří Zeman)
Václav Macák z Ottenburku a jeho manželka Marie Salomena Bukovská z Neudorfu kupují v r. 1646 statek Sadová, Urbář panství Sadová z r. 1690 (zdroj Jiří Zeman)
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, kde jsou náhrobníky rodu Macáků z Ottenburku
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, kde jsou náhrobníky rodu Macáků z Ottenburku

Marie Magdalena Salomena Bukovská z Neudorfu (provdaná Peiková, Macáková a Schaffgotschová) byla manželkou Václava Macáka z Ottenburku od roku 1646. Ovdovělý Macák, který měl synka z manželství s Annou Marií roz. Lickovou z Rýzmburka, v roce 1650 zemřel. Bukovská tak Bílou Třemešnou i Sadovou zdědila a v roce 1651 se provdala potřetí, za Jana Arnošta Schaffgotsche. V roce 1656 také zemřela a Třemešná se dostala do držení rodu Schaffgotschů.

Její otec Jeroným Bukovský z Neudorfu (1629) byl regentem Smiřických i Albrechta z Valdštejna a vlastnil Regentský dům v Jičíně. Dům v sousedství zámku, který je na Valdštejnově náměstí nejstarším, nechal koncem 16. století přestavět v renesančním slohu a dodnes se v podloubí dochoval alianční znak J. Bukovského a jeho manželky Marty Šponárové z Blinsdorfu. Bukovský jako regent Smiřických vyzradil rodičům Elišky Kateřiny Smiřické její vztah s kovářem Jiříkem Wagnerem a ta byla poté rodinou na mnoho let vězněna.

Erb Náchodských a Bukovských z Neudorfu (zdroj abebooks.de)
Erb Náchodských a Bukovských z Neudorfu (zdroj abebooks.de)
Marie Magdalena Salomena Bukovská (†1656) se provdala za Václava Macáka z Ottenburku a v r. 1651 za Jana Arnošta Schaffgotsche. Byla dcerou Jeronýma Bukovského z Neudorfu a Marty Šponárové z Blinsdorfu
Marie Magdalena Salomena Bukovská (†1656) se provdala za Václava Macáka z Ottenburku a v r. 1651 za Jana Arnošta Schaffgotsche. Byla dcerou Jeronýma Bukovského z Neudorfu a Marty Šponárové z Blinsdorfu
Regentský dům čp. 2 na Valdštejnově náměstí v Jičíně, vpravo
Regentský dům čp. 2 na Valdštejnově náměstí v Jičíně, vpravo

Jan Arnošt Schaffgotsch z Kynastu (1623 - 1695) byl zakladatelem české větve rodu Schaffgotschů. V roce 1649 koupil statek Obědovice, roku 1656 po své druhé manželce Marii Salomeně Macákové (roz. Bukovské z Neudorfu) zdědil panství Bílá Třemešná a Sadová. Od roku 1663 byl majitelem domu v Panské ulici v Praze. V Bílé Třemešné zahájil v roce 1680 přestavbu dřevěného kostela sv. Jakuba na zděný, nad vchodem je dodnes jeho erb s letopočtem 1691. V roce 1681 byl povýšen do hraběcího stavu. Protože nezanechal potomstvo (syn zemřel), vytvořil ze svých statků v r. 1686 rodinný fideikomis pro svého synovce Jana Arnošta Antonína.

Jan Arnošt Antonín Schaffgotsch (1675 - 1747) zdědil Třemešnou jako dvacetiletý, v roce 1703 obdržel český hraběcí titul a zastával vysoké úřady, byl nejvyšším purkrabím Českého království, za zásluhy získal Řád zlatého rouna. Původně sídlil na zámku Sadová, který nechal rozšířit (1728), z domu v Panské ulici v Praze vybudoval honosné sídlo, dnešní Kounický palác. Sňatkem s hraběnkou Marií Barborou Eliškou z Valdštejna získal mj. Lázně Bělohrad a Horní Maršov. Měli pět dětí - Třemešnou dědil syn Václav Arnošt Schaffgotsch (1702 - 1753), potom vnuci Václav Arnošt Gundakar (1733 - 1764) a Josef Vít (1742 - 1779). Za Josefa Víta došlo v roce 1778 k povýšení kostela na farní a byla postavena místní fara. Jeho bratranec c. k. plukovník Jan Arnošt Maxmilián Václav Schaffgotsch (1742 - 1825) tu roku 1779 založil farní jednotřídní školu, ale zadlužení majetku dosáhlo v 18. století takové výše, že nakonec musel třemešenské panství prodat v roce 1788 Tobiáši Gretzlovi.

Erb Schaffgotschů z Kynastu, kteří vlastnili Bílou Třemešnou v letech 1656 - 1788
Erb Schaffgotschů z Kynastu, kteří vlastnili Bílou Třemešnou v letech 1656 - 1788
6 držitelů Bílé Třemešné z rodu Schaffgotschů (zdroj roskildehistorie.dk)
6 držitelů Bílé Třemešné z rodu Schaffgotschů (zdroj roskildehistorie.dk)
Kostel sv. Jakuba Staršího v Bílé Třemešné, který na zděný přestavěl Jan Arnošt Schaffgotsch
Kostel sv. Jakuba Staršího v Bílé Třemešné, který na zděný přestavěl Jan Arnošt Schaffgotsch
Erb Schaffgotschů z Kynastu na průčelí kostela sv. Jakuba Staršího v Bílé Třemešné (foto Ctibor Košťál)
Erb Schaffgotschů z Kynastu na průčelí kostela sv. Jakuba Staršího v Bílé Třemešné (foto Ctibor Košťál)
Popis třemešenského statku a zámku v urbáři z let 1690 – 1692, tedy v období, kdy ji vlastnil rod Schaffgotschů (zdroj kniha Bílá Třemešná)
Popis třemešenského statku a zámku v urbáři z let 1690 – 1692, tedy v období, kdy ji vlastnil rod Schaffgotschů (zdroj kniha Bílá Třemešná)
Jan Arnošt Antonín Schaffgotsch, 1675 – 1747 (zdroj kniha Bílá Třemešná)
Jan Arnošt Antonín Schaffgotsch, 1675 – 1747 (zdroj kniha Bílá Třemešná)
Zámek Sadová (litografie Adolf Friedrich Kunike, zdroj Jiří Zeman)
Zámek Sadová (litografie Adolf Friedrich Kunike, zdroj Jiří Zeman)
Schaffgotschský palác (dnes Kounický) v Panské ulici na Novém Městě (zdroj Jiří Zeman)
Schaffgotschský palác (dnes Kounický) v Panské ulici na Novém Městě (zdroj Jiří Zeman)
Vizitka s vepsaným jménem: „Le Chambellan Comte de Schaffgotsch“ (zdroj provenio.cz)
Vizitka s vepsaným jménem: „Le Chambellan Comte de Schaffgotsch“ (zdroj provenio.cz)
Dedikace Janu Arnoštu Antonínu Schaffgotschovi v knize, 1745
Dedikace Janu Arnoštu Antonínu Schaffgotschovi v knize, 1745
Josef Vít Schaffgotsch (1742 - 1779), listina z roku 1770 (zdroj kniha Bílá Třemešná)
Josef Vít Schaffgotsch (1742 - 1779), listina z roku 1770 (zdroj kniha Bílá Třemešná)
Farní budova, 1900 (zdroj pamatkovyatelier.cz)
Farní budova, 1900 (zdroj pamatkovyatelier.cz)

V roce 1788 převzal Třemešnou Tobiáš Gretzl z Gränzensteinu (1742 - 1796), který byl v r. 1762 povýšen do šlechtického stavu. Jeho otec Tobiáš František (1703 - 1765) byl primátorem Trutnova. Gretzlové byli dobře situovaná rodina patřící k nižší venkovské šlechtě, Tobiáš s manželkou Johannou, rozenou Moravcovou z Ostrova (1749 - 1826), měli devět dětí. Vlastnili panství Volanice u Jičína, Ostrov nedaleko Zruče nad Sázavou a Sadovou na Královéhradecku. Žili na zámku ve Volanicích, který dal Tobiáš Gretzl postavit v roce 1780. Zámek se zachoval v téměř původní podobě i s karyatidami nesoucími průčelní balkón. V Ostrově Tobiáš Gretzl založil v r. 1779 první sklářskou huť, od roku 1784 byl majitelem barokního zámku, který dědil po svém tchánovi Zikmundu Moravcovi. Panství Sadová koupili Gretzlové od Schaffgotschů současně se zámkem v Bílé Třemešné v roce 1788 a drželi ho také do roku 1829. Níže je obrázek zámku v Sadové, který vznikl podle kresby Sigmunda z Gränzensteinu (1754 - 1855), syna Tobiáše Gretzla. Tobiáš Gretzl je pochovaný v Dohaličkách u Sadové, roku 1796 zdědil Bílou Třemešnou jeho syn Vincenc.

Vincenc Gretzl (1786 - 1861), svobodný pán z Gränzensteinu, sloužil v rakouské armádě v hodnosti rytmistra. V r. 1825 uzavřel sňatek s Wilhelminou Sofií Bauer von Adelsbach a v roce 1829 prodal Bílou Třemešnou hraběti Harrachovi.

Gretzlové z Gränzensteinu vlastnili Bílou Třemešnou v letech 1788 – 1829 (foto kniha Bílá Třemešná)
Gretzlové z Gränzensteinu vlastnili Bílou Třemešnou v letech 1788 – 1829 (foto kniha Bílá Třemešná)
Po Tobiáši Františku Gretzlovi dědil syn Vincenc Gretzl
Po Tobiáši Františku Gretzlovi dědil syn Vincenc Gretzl
Zámek Volanice, který dal Tobiáš Gretzl postavit v roce 1780 (foto z roku 1917)
Zámek Volanice, který dal Tobiáš Gretzl postavit v roce 1780 (foto z roku 1917)
Zámek Ostrov zdědil v roce 1784 po tchánovi Zikmundu Moravcovi z Ostrova
Zámek Ostrov zdědil v roce 1784 po tchánovi Zikmundu Moravcovi z Ostrova
Zámek Sadová (veduta J. Venuta z r. 1824 dle neznámé kresby Sigmunda z Gränzensteinu, 1754 - 1855, zdroj Österreichische Nationalbibliothek)
Zámek Sadová (veduta J. Venuta z r. 1824 dle neznámé kresby Sigmunda z Gränzensteinu, 1754 - 1855, zdroj Österreichische Nationalbibliothek)
Rychtářská obecní pečeť Bílé Třemešné z přelomu 18. a 19. století (autor Eva Dostálová, zdroj kniha Bílá Třemešná)
Rychtářská obecní pečeť Bílé Třemešné z přelomu 18. a 19. století (autor Eva Dostálová, zdroj kniha Bílá Třemešná)
Tobiáš Gretzl z Gränzensteinu, † 29. 2. 1796 (zdroj Jiří Zeman)
Tobiáš Gretzl z Gränzensteinu, † 29. 2. 1796 (zdroj Jiří Zeman)
Kostel sv. Jana Křtitele na Dohaličkách (Eugen Bourdon, 1867)
Kostel sv. Jana Křtitele na Dohaličkách (Eugen Bourdon, 1867)
Vincenc Gretzl z Gränzensteinu, 1786 - 1861 (zdroj auktion-dannenberg.de)
Vincenc Gretzl z Gränzensteinu, 1786 - 1861 (zdroj auktion-dannenberg.de)
Popis u obrazu Vincence Gretzla (zdroj auktion-dannenberg.de)
Popis u obrazu Vincence Gretzla (zdroj auktion-dannenberg.de)

František Arnošt Harrach (1799 - 1884) dal v roce 1829 koupený zpustlý zámek v Bílé Třemešné k obývání dvorské čeledi. Už od roku 1825 cestoval po anglických šlechtických sídlech a inspiroval se tamní architekturou. V roce 1838 zdědil zámek v Sadové, ten však o šest let později vyhořel. S manželkou Annou z Lobkovic si nechali postavit jako své letní, lovecké a reprezentační sídlo zámek Hrádek u Nechanic. Výstavbu zahájili v roce 1839, dokončena byla roku 1857. F. A. Harrach působil ve vysoké politice, patřila mu sklárna Nový svět, shromáždil značné umělecké sbírky.

Třemešenský zámek bez oprav dál chátral a hrozilo jeho zřícení. Hrabě nakonec musel nájemníky vystěhovat a jeho syn Jan Nepomuk Harrach uzavřel smlouvu o zbourání se zedníkem Janem Růžičkou. Budova zámku byla rozebrána mezi lety 1865 - 1869. Materiál byl použit na přestavbu zámecké myslivny nebo Pickova domu, a protože Harrachové rozprodávali pozemky v okolí, také na stavbu nových domů v Alejích. 

Jan Nepomuk Harrach (1828 - 1909) zdědil zaniklý zámek s lesními pozemky v roce 1884, o tři roky později je prodal. Řadil se mezi největší vlastence v řadách české aristokracie. Podílel se na výstavbě Národního divadla, byl ředitelem Společnosti vlasteneckého muzea království českého, na jeho popud se začala stavět nová muzejní budova na Václavském náměstí, byl mecenášem řady českých umělců. Harrachové byli poslední šlechtičtí majitelé Bílé Třemešné.

Erb rodu Harrachů (zdroj Národní muzeum)
Erb rodu Harrachů (zdroj Národní muzeum)
Hrabě František Arnošt Harrach, 1799 – 1884 (foto NPÚ)
Hrabě František Arnošt Harrach, 1799 – 1884 (foto NPÚ)
František Arnošt Harrach
František Arnošt Harrach
Kupní smlouva o prodeji třemešenského pole Františkem Arnoštem Harrachem v roce 1845
Kupní smlouva o prodeji třemešenského pole Františkem Arnoštem Harrachem v roce 1845
Anna hraběnka z Harrachu před zámkem Hrádek u Nechanic, podle olejomalby L. Grünlera, cca 1850 (zdroj npu.cz)
Anna hraběnka z Harrachu před zámkem Hrádek u Nechanic, podle olejomalby L. Grünlera, cca 1850 (zdroj npu.cz)
Zámek Hrádek u Nechanic (zdroj hradekunechanic.cz)
Zámek Hrádek u Nechanic (zdroj hradekunechanic.cz)
František Arnošt Harrach zdědil zámek v Sadové v roce 1838, v roce 1844 však vyhořel (litografie K. A. F. Hennig, 1833, zdroj Jiří Zeman)
František Arnošt Harrach zdědil zámek v Sadové v roce 1838, v roce 1844 však vyhořel (litografie K. A. F. Hennig, 1833, zdroj Jiří Zeman)
Sklárna Nový svět, polovina 19. století (zdroj fb Zámek Hrádek u Nechanic)
Sklárna Nový svět, polovina 19. století (zdroj fb Zámek Hrádek u Nechanic)
Jan Nepomuk hrabě Harrach, 1828 – 1909 (zdroj Národní muzeum)
Jan Nepomuk hrabě Harrach, 1828 – 1909 (zdroj Národní muzeum)
Portrét Jana Nepomuka Harracha z r. 1885. Jeho manželkou byla Marie Markéta z Lobkowicz, po její smrti se oženil s Marií Terezií Thurn – Taxis (foto AVČR)
Portrét Jana Nepomuka Harracha z r. 1885. Jeho manželkou byla Marie Markéta z Lobkowicz, po její smrti se oženil s Marií Terezií Thurn – Taxis (foto AVČR)
Jan Nepomuk hrabě Harrach ve Vídni založil první českou školu a byl čestným členem a mecenášem spolku Komenský. V něm působil také Karel Schindler, který od něj Bílou Třemešnou koupil (vizitka z rodinného archivu)
Jan Nepomuk hrabě Harrach ve Vídni založil první českou školu a byl čestným členem a mecenášem spolku Komenský. V něm působil také Karel Schindler, který od něj Bílou Třemešnou koupil (vizitka z rodinného archivu)
Jeden z posledních obyvatel zámku, Josef Exner
Jeden z posledních obyvatel zámku, Josef Exner
Papírový model zámku z roku 1892 od J. Exnera
Papírový model zámku z roku 1892 od J. Exnera

V roce 1887 od Jana Harracha koupil lesní pozemky se zámeckou zahradou v Bílé Třemešné c. k. ministerský rada Karel Schindler (1834 - 1905), tč. působící ve Vídni jako poslanec. Během dvou let u zbořeného zámku opravil a rozšířil myslivnu čp. 1. Po skončení mandátu s manželkou Marií, roz. Kainkovou (1840 - 1907) a dcerou Miloslavou (1869 - 1949) žili v Netolicích v Jižních Čechách, odkud jeho žena pocházela. Bílou Třemešnou užívali jako letní byt, K. Schindler tu jako lesnický odborník spravoval lesy, zvelebil bývalou zámeckou zahradu, jeho lípy a majestátní pyramidální duby dnes mají přes 120 let. V roce 1889 se stal přednostou ředitelství státních nadačních lesů v Čechách. Obdržel Řád železné koruny III. řádu a mohl tak požádat císaře o udělení rytířského stavu, ale nevyužil toho.

Karel Schindler (1834 – 1905)
Karel Schindler (1834 – 1905)
Manželka Karla Schindlera Marie, roz. Kainková (1840-1907)
Manželka Karla Schindlera Marie, roz. Kainková (1840-1907)
Kvitance ke kupní smlouvě Jana Harracha s manželi Schindlerovými
Kvitance ke kupní smlouvě Jana Harracha s manželi Schindlerovými
Dcera Karla a Marie Schindlerových Miloslava
Dcera Karla a Marie Schindlerových Miloslava
Karel Schindler s manželkou Marií a dcerou Miloslavou (vpředu) u studánky pod Pokladem
Karel Schindler s manželkou Marií a dcerou Miloslavou (vpředu) u studánky pod Pokladem
Pohlednice s třemešenskou myslivnou v době Karla Schindlera
Pohlednice s třemešenskou myslivnou v době Karla Schindlera
Obraz myslivny čp. 1 od malíře F. Šmidta, 1891
Obraz myslivny čp. 1 od malíře F. Šmidta, 1891
Altánek u rybníčku v zahradě
Altánek u rybníčku v zahradě
Myslivna před rokem 1906 (zdroj MM Dvůr Králové n/L)
Myslivna před rokem 1906 (zdroj MM Dvůr Králové n/L)
Dům Schindlerových v Netolicích, Mírové náměstí 207
Dům Schindlerových v Netolicích, Mírové náměstí 207

Dcera Karla Schindlera Miloslava (1869 - 1949) se provdala za jičínského advokáta Jaroslava Lohaře (1862 - 1919). Ten vedle třemešenské myslivny v roce 1903 postavil rodinnou vilu čp. 217, kterou pojmenoval podle manželky vila Míla. Miloslava Lohařová měla patronát nad kostelem Sv. Jakuba Staršího, poskytla také část svých pozemků a kámen na stavbu Tešnovské přehrady. S Jaroslavem Lohařem a dcerou Miloslavou (1900 - 1982) žili v Jičíně a po jeho náhlém odchodu se obě do Bílé Třemešné přestěhovaly natrvalo. Ovdovělá Miloslava Lohařová se už znovu nevdala.

Miloslava Lohařová st., rozená Schindlerová (1869 – 1949)
Miloslava Lohařová st., rozená Schindlerová (1869 – 1949)
JUDr. Jaroslav Lohař (1862 – 1919)
JUDr. Jaroslav Lohař (1862 – 1919)
Jejich dcera Miloslava Lohařová ml. (1900 - 1982)
Jejich dcera Miloslava Lohařová ml. (1900 - 1982)
Dům Lohařových, Jičín, Husova 48
Dům Lohařových, Jičín, Husova 48
Bílá Třemešná, Vila Míla čp. 217 v podobě z roku 1904
Bílá Třemešná, Vila Míla čp. 217 v podobě z roku 1904
Vila Míla čp. 217 v podobě z roku 1904
Vila Míla čp. 217 v podobě z roku 1904
Vila Míla čp. 217 a hostinec u Kaiserů v roce 1909
Vila Míla čp. 217 a hostinec u Kaiserů v roce 1909
Miloslava Lohařová ml. v roce 1912
Miloslava Lohařová ml. v roce 1912
Miloslava Lohařová na inspekci stavby Tešnovské přehrady v roce 1912
Miloslava Lohařová na inspekci stavby Tešnovské přehrady v roce 1912
Hostinec u Kaiserů a vila Míla čp. 217 o pár let později, když ji Lohařovi zvětšili
Hostinec u Kaiserů a vila Míla čp. 217 o pár let později, když ji Lohařovi zvětšili

Miloslavě Lohařové ml. (1900 - 1982) se tu po sňatku s E. Varnuszem narodily dcery Helena (1921) a Eva (1928). Manžel se finančně podílel na stavbě nového sboru Církve čs. husitské, zasvěceného J. A. Komenskému. V roce 1940 v manželství s J. Sudkem postavila v lesích nad obcí hotel Poklad, který se stal oblíbeným výletním místem. Její poslední muž primář M. Spěváček byl v letech 1950 - 1952 třemešenským obvodním lékařem. Dceři Heleně se v manželství s MUDr. R. Svatkem narodila v roce 1947 dcera Lidunka.

Svatba Miloslavy Lohařové s Eugenem Varnuszem, 1920
Svatba Miloslavy Lohařové s Eugenem Varnuszem, 1920
Miloslava Varnuszová s dcerou Helenkou na zahradě
Miloslava Varnuszová s dcerou Helenkou na zahradě
Miloslava s Helenkou kolem roku 1925
Miloslava s Helenkou kolem roku 1925
Miloslava s Helenkou a mladší Evičkou
Miloslava s Helenkou a mladší Evičkou
Helenka s Evičkou u vodotrysku
Helenka s Evičkou u vodotrysku
Evička Varnuszová
Evička Varnuszová
Helena (1921) a Eva (1928) Varnuszovy
Helena (1921) a Eva (1928) Varnuszovy
Hotel Poklad
Hotel Poklad
Miloslava Sudková s dcerami Evou a Helenou, 1942
Miloslava Sudková s dcerami Evou a Helenou, 1942
Miloslava Lohařová, provdaná Varnuszová (1900 - 1982)
Miloslava Lohařová, provdaná Varnuszová (1900 - 1982)
Eva (vlevo) s JUDr. Luďkem Formanem a strýčkem, baronem Otakarem Krausem
Eva (vlevo) s JUDr. Luďkem Formanem a strýčkem, baronem Otakarem Krausem
Helena Svatková s dcerou Lidunkou
Helena Svatková s dcerou Lidunkou
Lidunka Svatková uprostřed
Lidunka Svatková uprostřed

Komunistický režim nejprve v květnu 1949 znárodnil lesy a myslivnu. Dcera Karla Schindlera Miloslava Lohařová, která v ní trvale žila třicet let, byla násilně vystěhována a po třech měsících v 80 letech zemřela.

V roce 1958 Místní národní výbor v zahradě umístil pomník J. A. Komenského. V jedné místnosti vily čp. 217 tehdy zřídil Pamětní síň, což se vzápětí stalo důvodem i k jejímu znárodnění. Vilu brzy poté zase prodal. Miloslava Lohařová ml. se proto s rodinou přestěhovala do Prahy.

Miloslava Lohařová, roz. Schindlerová (1869 - 1949)
Miloslava Lohařová, roz. Schindlerová (1869 - 1949)
První provizorní pomník J. A. Komenského v zahradě Lohařových, 1956
První provizorní pomník J. A. Komenského v zahradě Lohařových, 1956
Provizorní pomník Komenského na kresbě Vladimíra Holmana
Provizorní pomník Komenského na kresbě Vladimíra Holmana
Akademický sochař Ladislav Zívr, autor pomníku Komenského z roku 1958 (zdroj aukceaukci.cz)
Akademický sochař Ladislav Zívr, autor pomníku Komenského z roku 1958 (zdroj aukceaukci.cz)
Pomník J. A. Komenského v Bílé Třemešné, 1958
Pomník J. A. Komenského v Bílé Třemešné, 1958
První pamětní síň ve vile čp. 217 v Bílé Třemešné
První pamětní síň ve vile čp. 217 v Bílé Třemešné
Myslivna se zahradou v padesátých letech 20. století
Myslivna se zahradou v padesátých letech 20. století
Ingeborg Jäschke, potomek J. A. Komenského, navštívila Bílou Třemešnou v roce 1965
Ingeborg Jäschke, potomek J. A. Komenského, navštívila Bílou Třemešnou v roce 1965
Mizející novobarokní myslivna v péči Čs. státních lesů, 1987
Mizející novobarokní myslivna v péči Čs. státních lesů, 1987
Myslivna po necitlivé přestavbě, 1990
Myslivna po necitlivé přestavbě, 1990

V roce 1992 byly potomkům v restituci vráceny myslivna se zahradou, lesy a hotel Poklad. Eva Mlejnková, roz. Varnuszová (1928 - 2001) žila s rodinou v Praze a do Bílé Třemešné se tak mohla po letech vrátit. Rodné vily se však nedočkala, tu se jejímu synovi Petrovi a sestře Heleně podařilo odkoupit až v roce 2004. Helena Chodová, roz. Varnuszová (1921 - 2010) žila v té době v Berlíně, poslední léta života potom trávila v Třemešné.

Petr Mlejnek, prapravnuk Karla Schindlera, tu s rodinou žije dodnes. Hospodaří na zděděných lesních pozemcích, zároveň je správcem Památníku J. A. Komenského a od přelomu století zde odkrývá zbytky základů třemešenského zámku...

Kronikář obce Petr Mlejnek s prvním modelem třemešenského zámku
Kronikář obce Petr Mlejnek s prvním modelem třemešenského zámku
Pamětní síň J. A. Komenského v Bílé Třemešné v soukr. domě čp. 1 (foto Ctibor Košťál)
Pamětní síň J. A. Komenského v Bílé Třemešné v soukr. domě čp. 1 (foto Ctibor Košťál)
Pomník J. A. Komenského v Bílé Třemešné od Ladislava Zívra z roku 1958
Pomník J. A. Komenského v Bílé Třemešné od Ladislava Zívra z roku 1958
Busta J. A. Komenského (foto Ctibor Košťál)
Busta J. A. Komenského (foto Ctibor Košťál)
Odkrývání vchodu zaniklého třemešenského zámku, 2006
Odkrývání vchodu zaniklého třemešenského zámku, 2006
Odkryté schody k nádvoří ve vstupní hale zámku
Odkryté schody k nádvoří ve vstupní hale zámku
Vykopávky zbytků třemešenského zámku, zadní křídlo
Vykopávky zbytků třemešenského zámku, zadní křídlo
Sklepení myslivny s kamennými nálezy (foto Ctibor Košťál)
Sklepení myslivny s kamennými nálezy (foto Ctibor Košťál)
Myslivna čp. 1 se zahradou (foto Ctibor Košťál)
Myslivna čp. 1 se zahradou (foto Ctibor Košťál)
Rodinná vila Mlejnkových čp. 217 (foto Ctibor Košťál)
Rodinná vila Mlejnkových čp. 217 (foto Ctibor Košťál)
Venkovní informační vitrína u pomníku J. A. Komenského
Venkovní informační vitrína u pomníku J. A. Komenského
Domy čp. 1 a 217 v Bílé Třemešné (foto Ladislav Válek)
Domy čp. 1 a 217 v Bílé Třemešné (foto Ladislav Válek)

Autor: Ing. Petr Mlejnek, www.jakbt.cz